Myslím, že důležitá chyba, kterou mnoho sledujících i transvestigátorů dělá je, že se moc zaměřují na loutky, které pravděpodobně postrádají sebeuvědomění. Po zjištění, že všechno je fabrikace by nás měli zajímat především výrobci loutkovodiči a architekt celé hry. Tady je ovšem problém v tom, že se nám jen tak dobrovolně neukážou. 😕

Kdysi jsem narazil na trefné přirovnání stavu, ve kterém teď lidstvo je k manželovi, který podezřívá manželku z nevěry. On vidí jemné náznaky a nepotvrzené domněnky v tom, co je střízlivě uvažujícímu člověku naprosto zřejmé a očividné.


Tohle chování může mít několik psychologických vysvětlení:

1. Sebeobrana a popírání reality – Přijetí nevěry by pro něj mohlo být příliš bolestivé. Mozek se brání psychickému šoku tím, že si vytváří vlastní realitu, ve které nic takového neexistuje.

2. Kognitivní disonance – Pokud silně věří, že jeho žena je věrná, jakékoli důkazy o opaku vytvářejí rozpor (disonanci), který je nepříjemný. Místo aby změnil přesvědčení, raději odmítne důkazy.

3. Obava ze zesměšnění – Pokud jeho okolí o nevěře ví, přiznání by ho vystavilo ponížení a ztrátě respektu. Proto si raději vytváří verzi, kde to všechno nejsou „jasné důkazy“, ale jen drobné náznaky.