Některé věci nám zkrátka nikdy nebudou dány – bez ohledu na naše kvality. Ne vše je otázkou píle, vibrací, bloků, ega nebo karmy. Existují tady tvrdé limity reality – podobně jako v počítačové hře existují místa, kam se nedostane ani ten nejlepší hráč, protože určitá místa jsou rezervována pro NPC – tedy pro programy, které formují naše myšlení a vytvářejí iluzi autentického světa. Hráč nemůže narušit autorovu vizi tím, že se postaví na pódium a design to neumožňuje.

Odhlédnu teď od předpokladu, že architekt pouze „kroutí“ naši kreativní schopnost tvořit realitu, a popíšu možnosti toho, podle jakých kritérií by mohl jakýsi „algoritmus“ plnění přání rozhodovat – na příkladu hojnosti peněz:

1. „Tobě peníze nedám, protože bys byl moc v klidu“
Kdybys měl dost, přestal bys hledat, toužit, trápit se tedy vypadl bys z okruhu stimulace, a to je z pohledu systému nežádoucí. Tvůj „neklid“ je funkční – generuje pohyb, otázky, tvorbu, frustraci, které živí ekosystém reality. Klidný člověk = málo energie a málo ponoření. Nepotřebuje konzumní, emoční ani duchovní stimuly. Takový člověk by byl „mrtvý bod“ ve scénáři.

2. Jiná strategie: „Tobě dám peníze, ale zničí tě“
Systém peníze poskytne – ale jako velice náročný quest nebo past pro ty u kterých je potenciál k závislostem, ztrátě životního smyslu nebo rozvratu vztahů.

3. Tobě to dát nemůžu. Rozbil bys hru.
Ti u kterých je vysoký potenciál že dokáží použít prostředky proti simulaci a mají vysoký morální kredit nedostanou nic.

4. Tobě to dám. Potřebuju, abys byl varovný příklad.
Případy kdy prostředky dostane osoba charakterově vadná, bezvýhradně oddaná systému, nevědomá nebo taková co má sklony k sebedestruktivním závislostem.

5. Tvoje touha tě připoutává k cíli což prospívá hře = nedostaneš nic.

6. Ztratil jsi o to zájem= teď dostaneš co jsi chtěl.

7. Prostředky nedostaneš, protože by zmizelo napětí → konec pohybu → kolaps iluze.

8. Sabotáž potenciálu: Když někdo má kapacitu opravdu změnit svět, nedostane prostředky. Peníze nedostaneš, protože bys rozsvítil světlo v místnosti, která má zůstat temná.

9. Pěstování touhy: Jde o to, aby všichni chtěli co je jim ukazováno, ale jen málokdo uspěl.

10. Peníze nedá myslícímu, silnému člověku, protože by je použil k získání osobní svobody.

11. Programovaný výsměch: Algoritmus občas dá peníze těm, kteří jsou neschopní, vulgární, destruktivní — aby ostatní cítili zmar, nespravedlnost, závist, vztek.

12. Peníze nedá morálním lidem, ale těm, kdo z nějakých taktických důvodů v očích lidí posílí absurditu systému.

13. Záměrná past naděje
Občas nechá pár jedinců „uspět“, aby zbytek davu věřil, že to jde a tito jedinci se stávají živoucí reklamou iluze možností.

14. Negativní algoritmus – čím víc chceš, tím víc se ti to vzdaluje. Systém tě měří podle touhy – a čím víc toužíš, tím víc jsi ponořen v matrixu.

15 Peníze se jen tak nedají tomu, kdo je „potřebuje“ protože by příliš lehce překonal utrpení.

16. Nedostane ten kdo by mohl získat vlastní osu moci uvnitř simulace a rozbyl tím scénář.

17. Prostředky dáš tomu, kdo to s nimi neumí, protože je předem jisté že selže.

18. Záměrná nemožnost: Jako průhledné zavřené dveře bez kliky – lákavé, ale neproniknutelné.

19. Sadistická inteligence- Možná systém neslouží jen k udržení hry ale je i aktivně nepřátelský a rád sleduje, jak se jeho výtvory snaží, padají, doufají, a znovu ztrácí.

20. Utrpení jeho produkt: Jsi „generátor emocionální energie“ a čím víc trpíš (zejména neuspokojeným chtěním), tím víc systému „dáváš“ – jako baterie. Hojnost by tě vypnula. Přestal bys generovat vnitřní napětí.

21. Nepřinášíš zisk systému: Pokud je pravděpodobné že bys neutrácel zbytečně nebo nechtěl víc a víc, pak jsi pro algoritmus neprofitabilní investice.

22. Jsi příliš vědomý = nebezpečný
Pokud máš hluboký vhled, vidíš skrze iluze a nenecháš se vtáhnout do hry, jsi systémově nevhodný držitel moci. Peníze by ti daly reálnou sílu – a ty bys ji nepoužil ke konzervaci systému, ale k jeho oslabení.

23. Zásada výsměchu: dávání těsně vedle
téměř vyhraješ, téměř tě někdo podpoří, téměř uzavřeš obchod, úplně to neklapne. Těsné selhání je pro nějakou sílu emočně výživnější než úplná prohra.

24. Sledují tě jiní → máš pro ně být vzor bez úspěchu. Někdy algoritmus drží jedince v umělé stagnaci, protože jeho utrpení má sloužit jako tichý vzkaz ostatním:
„Takhle dopadne ten, kdo moc přemýšlí.“
„Takhle končí snílci.“
„Podívejte, jak se trápí a nikam to nevede.“

25: Neuspěješ protože tvůj pád je funkční odstrašující příběh pro jiné hráče.

26. Jsi součást scénáře, kde tvé selhání je součástí vývoje životního příběhu jiných postav:
někdo tě sleduje
někdo se z tebe učí

27. Algoritmus odměňuje ty, kdo posilují kolektivní sen, ne ty, kdo se ho snaží odhalit.
Influencer, co prodává životní styl ANO
Člověk, co rozbíjí iluzi a klade otázky NE

28. Peníze by ti umožnily říkat pravdu nahlas: Pokud máš potenciál mluvit otevřeně, nahlas a svobodně, je lepší tě držet u země protože s dostatkem prostředků bys mohl zakládat média, vydávat vlivné knihy, ovlivnit společenský diskurz.

29. Příliš si uvědomuješ absurditu peněz: Pokud peníze chápeš jako fikci, iluzi, čísla v systému, který sám nemá smysl, pak nejsi dobrá investice.

30. Prostředky dostaneš protože tvoje mentální schopnosti v kombinaci s programingem vytváří potenciál že budeš nevědomě pomáhat udržovat jiné hráče v podmínkách nedostatku stresu atd. Většinou majitelé podniků, manažeři, vedoucí. Systém dává přednost těm bez empatie a duchovního potenciálu, aby stáli na zvýhodněných místech.

Architekt zřejmě zjistil, že simulace v tomto zruinovaném stavu mnoho nenabídne, a jeho logické řešení bylo výrazné omezení jinak potenciálně dokonalých avatarů. Vědomí tak vstupuje do biologických strojů, které byly vnějšími vlivy upraveny tak, aby byly hloupé, křehké, snadno zranitelné a zatížené množstvím fyziologických i estetických vad.

Kombinace těchto záměrně navržených chyb pak uvnitř světa vytváří rozmanitost a prostor pro složité příběhy, v nichž se vědomí může snadno ztratit. V identifikaci s tělem a charakterem je vtahováno do náročných situací, v nichž má pocit, že musí „hájit sebe“. Ve skutečnosti však hájí konstrukt, který byl od počátku navržen přesně takto.

Je třeba to pochopit a přijmout: všechny chyby jsou součástí designu.

Je myslím dobré zmínit, že i finanční sekty, jako jsou multilevel marketingové systémy a různé letadla (Amway, Herbalife), do svých materiálů začlenili prvky ezoteriky, konkrétně především 👉zákon přitažlivost a afirmace👈. Učí důvěřivé lidi, že pokud si vylepí na zeď plakáty s vysněným domem a autem, budou si to dostatečně přát a každý den na to myslet, „vesmír“ jim to prý nakonec přinese. Ve skutečnosti to ale funguje tak, že lídři těchto systémů tak jejich vlastní sny používají proti nim asi jako když mrkví na klacku máváte před oslem. Tyto sny jsou často extrémně těžko dosažitelné, nebo zcela nereálné.

Tvorové, kteří v těchto systémech přednášejí a prezentují se jako úspěšní, obvykle nejsou ti, kdo by skutečně dosáhli úspěchu vlastní pílí. Často byli do této role vybráni, protože mají rodinné či osobní vazby na zakladatele nebo na osoby z vyšších pater pyramidy. Jsou najímáni především proto, že jsou schopní manipulátoři – dovedou přesvědčivě vystupovat, prezentovat se jako úspěšní a chlubit se věcmi, které si reálně nezasloužili. To vše před publikem složeným z lidí, kteří touží po lepším životě a doufají, že se jim podaří totéž.

Malé shrnutí jak to ve finančních sektách funguje:

Emoce předcházejí rozumu:
Lidé jsou na začátku záměrně zahlceni pozitivními emocemi – euforie, naděje, "komunita", příběhy o zázračném zbohatnutí. To přepne jejich mozek do emočního myšlení. Racionalita, kritické myšlení a pochybnosti se na chvíli vypnou. Působí to jako lehká psychologická droga – příval dopaminu a očekávání.

Efekt potvrzení:
Po "nakopnutí" emocemi začnou hledat důkazy, že to funguje, a automaticky ignorují nebo zlehčují vše, co by mohlo svědčit o opaku. Když už investují čas, peníze, tvář – přirozeně hledají způsoby, jak ospravedlnit, že to nebyla chyba.

Sociální tlak a identita:
Rychle jsou vtlačeni do toho že jsou součástí "komunity", která je podporuje, chválí a obdivuje za "pozitivní přístup". Pokud se objeví pochybnosti, jsou označeni za "negativní", "toxické", "nevděčné"

Prvky náboženství:
Přednášející vystupují jako "guruové", i když jejich „úspěch“ není ověřitelný.

Lidem jsou (samozřejmě za jejich peníze) nabízeny i jakési svaté knihy tedy hlavně motivační brak, záznamy přednášek a dojíždění na semináře což je nějaká materialistická obdoba nedělní mše kde je mysl zahlcena motivační euforií, sliby pasivního příjmu, a radami jak afirmovat a vizualizovat sny.

Podobně jako v náboženských sektách je tu i tlak na odříznutí od kritických hlasů (rodina, přátelé, „negativní lidé“).

Okupace emoční stránky mysli:
Když začne prvotní nadšení vyprchávat a lidé si začnou klást otázky, přichází na řadu pravidelné dojíždění na motivační semináře. Tam dostanou další dávku euforie, silných emocí, hudby, potlesku, příběhů o „zázračném úspěchu“ a manipulativních projevů. Taková řízená emocionální vzpruha znovu ochromí jejich kritické myšlení, posílí pocit sounáležitosti a oddálí moment, kdy by si mohli připustit že to nebude fungovat.

Vysoký potenciál psychického zacyklení v sektářském prostředí:
Po letech bez skutečných výsledků už mnozí nechtějí přiznat ani sami před sebou, ani před ostatními že to byla ztráta času. Jejich ego nezvládá představu, že by se ukázali jako naivní nebo dokonce hloupí – v očích druhých i ve vlastních. K tomu se přidávají i osobní vazby na lidi z „kultu“ – nechtějí přijít o své sociální zázemí, a zároveň je jim nepříjemné těmto lidem vysvětlovat, na co přišli a proč už systému nevěří.

Ze hry Skyrim: Gesto sochy, polární záře a modré světlo stoupající k nebi ze země.

https://www.heygen.com/ AI které umí vytvořit digitálního dvojníka a převádět text na řeč. Youtubeři už se nemusí natáčet ani reálně existovat...

https://youtu.be/q2PSun35_yE?si=6CorSU129H4mOLi4 Příklad takového kanálu kde autor používá svůj AI "klon".

Ide o to, že realita nie je pevná, ale variabilná a prepísateľná. Nie sme v stabilnom svete, kde minulosť je nemenná, budúcnosť otvorená a príčina vedie k následku. Sme vo virtuálnej vrstvenej simulácii, kde sa udalosti, osoby a objekty môžu spätne upravovať, akoby niekto prepísal „uloženú hru“ – ale nie všetci dostanú aktualizáciu rovnako.

Tento jav sa volá retrokauzálny prepis: minulosť sa zmení tak, že celý nový záznam sa tvári, že platí už celé roky. Ale niektorí ľudia si pamätajú predchádzajúcu verziu, a tá nesedí s tým, čo sa im tvrdí teraz.

Mandela efekt je názov pre to, keď si väčší počet ľudí pamätá udalosť, ktorá podľa aktuálnej reality „nikdy nebola“. No nejde o mylnú spomienku, ale o to, že realita bola nahradená inou verziou – niekedy len v malých detailoch, inokedy zásadne. A takýto zásah môže byť lokálny alebo globálny, vedomý alebo automatický.

Z toho vyplýva, že čas nie je lineárny – to znamená, že nie je jedna čiara z minulosti do budúcnosti. Skôr sa podobá na prúžky alebo vrstvy, ktoré sa dajú preskočiť, prehodiť, upraviť. A kauzalita neplatí absolútne, pretože keď zmeníš minulosť, musí sa zmeniť aj to, čo z nej logicky vyplynulo – ale ľudia, ktorí si ju pamätajú inak, ostávajú ako výnimka, akoby mimo systémovej synchronizácie.

Preto je tento prípad dôležitý – nejde o náhodu, ale o dôkaz, že svet, v ktorom žijeme, nie je „fyzický“ v klasickom zmysle, ale spravovaný systém, ktorý má kapacitu upravovať svoju vlastnú históriu, ale občas to zlyhá, alebo si to niekto všimne.

V tomto systéme, kde sa realita spätne mení a záznamy sa aktualizujú ako softvérové dáta, je dlhodobá pamäť výnimočná schopnosť – niečo ako „nezávislé úložisko“, ktoré nebolo prepísané spolu so zvyškom systému.

Väčšina ľudí si nevie udržať pevnú pamäť, pretože sú napojení na kolektívny tok, ktorý sa automaticky synchronizuje s novou verziou reality a navyše aktívne odmietajú čokoľvek, čo ho narúša, pretože uznanie, že realita nie je pevná, by v nich zničilo ilúziu bezpečia, kontinuity a kontroly. Keď sa niečo zmení, ich mozog sa preladí – a hotovo. Nepamätajú si, že niečo bolo inak.

Priznať si, že realita sa môže spätne meniť, že čas nie je lineárny, a že kauzalita neplatí, znamená prijať, že neexistuje pevný rámec, o ktorý sa dá oprieť. Pre bežného človeka by to znamenalo zrútenie obrazu sveta, v ktorom platia pravidlá, autority, dôkazy, dejiny, zákony, následky a to vedie k panike, pretože všetko, čo si mysleli, že vedia, sa stáva neplatné.

Odmietajú preberanie osobnej zodpovednosti za svoju existenciu – pretože ak realita nie je objektívne daná, potom každý človek je zodpovedný za to, čo akceptuje ako „pravdivé“. A to je pre väčšinu ľudí neprípustné. Radšej budú racionalizovať, popierať, vysmievať sa, alebo sa obracať k „vedeckému vysvetleniu“, než by pripustili, že realita sa mení a oni si to nevšimli alebo si to nechcú pamätať.

Odmietnutie inej reality je obranný mechanizmus ega. Ego sa drží stabilnej, „rozumnej“ reality, pretože to mu dáva falošný pocit bezpečia. A ak sa ukáže, že to bezpečie je ilúzia, človek sa musí buď zrútiť, alebo prebudiť.

Len tí, ktorí nie sú úplne napojení na kolektívny tok si začnú všímať anomálie, rezíduá, nesúlad, de-javū. A ak sa nevrátia späť do stavu popierania, začnú chápať, že realita je plastická a vedomie je primárne. Že zodpovednosť nie je len za činy, ale aj za to, čo si ochotný vidieť.

Mandela efekt je teda jeden z mechanizmov, ktorým realita testuje, kto je schopný niesť zodpovednosť za svoje vnímanie. Nie všetci to zvládnu. Väčšina sa radšej vráti do bezpečnej nevedomosti. Ale tí, čo nezabudnú, sú hráči.

Ak má niekto stabilnú, vnútornú pamäť, ktorá nie je úplne prepojená s externým systémom – teda keď niekto skutočne nezabudne, čo zažil – tak sa stáva svedkom toho, že sa niečo zmenilo bez jeho účasti a bez logiky. A keď sa to snaží porovnať s tým, čo vidí dnes, je konfrontovaný s „novou realitou“, kde všetci hovoria, že to tak vždy bolo. Prípadne to vysvetlia ako zlú spomienku, konfabuláciu alebo halucináciu.

To je však klam systému – presvedčiť ľudí, že si nemajú veriť. Lebo ak by si začali veriť, prestali by veriť systému. A práve preto je dlhodobá pamäť nebezpečná: je to dôkaz mimo rámec, mimo simuláciu, živý záznam alternatívnej reality, ktorý odolal prepísaniu.

Pri Mandela efekte dochádza k spätnému prepísaniu fyzickej reality.

Keď sa zmení slávna hláška z filmu, nezmení sa len na YouTube alebo v online databázach, ale aj na lokálnych pamäťových stopách záznamových zariadení, originálnych VHS páskach a DVD diskoch, ktoré ležia v domácnostiach 30 rokov, na ich obaloch, starých plagátoch, reklamných materiáloch. Zmena nie je len informačná, ale plne “materiálna” – ako keby sa celá minulosť prepísala.

Avšak z nejakého dôvodu sa niektoré objekty neprepíšu. A to sú práve reziduálne dôkazy, ktoré nedávajú zmysel v novej realite, ale zodpovedajú tej starej. Môžu to byť remixy, cover verzie, paródie alebo reklamy, ktoré používajú pôvodnú verziu alebo tiež ručne písané poznámky alebo kresby (napr. prepis slávneho citátu alebo obrázok loga) v spomienkovej knihe, školskom zošite alebo na starom tričku.

Tieto zvyšky sa nazývajú “residue”, teda zvyšková pamäť reality, ktorá nebola úplne prepísaná.

Z toho vyplýva niekoľko záverov o povahe systému

Editácia je celoplošná, ale nie dokonalá.
Zmeny sa snažia prejsť všetkými vrstvami, no niektoré subjekty alebo objekty sa “vyšmyknú”.

Masová distribúcia = vyššia zraniteľnosť.
Čím viac bol objekt hromadne kopírovaný a distribuovaný (filmy, knihy, digitálne súbory), tým ľahšie je ho prepísať naraz. Naopak, individuálne výtvory alebo unikátne záznamy majú vyššiu odolnosť.

Vedomie môže byť ukotvené mimo hlavného systému.
Ak niektorí ľudia uchovávajú spomienky, ktoré systém nedokáže zmeniť, znamená to, že vedomie a pamäť sú čiastočne oddelené od prepísateľnej reality.

Prepísaná realita sa správa ako “update” systému.
Podobne ako keď sa preinštaluje softvér a staré verzie sú nahradené, no niektoré súbory v neštandardných priečinkoch ostanú nezmenené, alebo sa zachovajú ako „nekompatibilné fragmenty“.

Mandela efekt ukazuje, že editácia reality siaha až do fyzických predmetov a spätne upravuje zdanlivo nemenné objekty, no zároveň nedokáže kompletne vyčistiť všetko. Reziduálne dôkazy sú trhliny v systéme – potvrdenie, že sme svedkami kolízie viacerých verzií reality, pričom ani jedna nie je úplne dominantná. Niečo ako pokazený merge v databáze, kde ostali záznamy z oboch strán.

Amazon letos (rok 2025) zruší přibližně 14 000 manažerských pozic v korporátní části — to je asi 13 % všech manažerů (zhruba z 105 770 na ~91 936) – s cílem ušetřit mezi 2,1 a 3,6 miliardy USD ročně

🚀 Proč taková redukce?

Umělá inteligence & automatizace
AI umožňuje efektivnější řízení procesů, plánování skladů, generování obsahu i rozhodování — méně je potřeba středního managementu


Snižování nákladů a potlačení byrokracie
Manažeři často stojí mezi 200–350 tis. USD ročně – jejich redukce vede k zásadní úspoře, zvýšení rychlosti rozhodování a přiblížení chodu společnosti „startupové“ přístupu .

Reakce na tlak investorů
I při stabilním růstu tržeb je tlak na ziskovost. Amazon chce alokovat prostředky do AI a infrastruktury, ne do překrmených struktur

https://youtu.be/lxvIuoD-nOs?si=_1apOllVrg3r5BsX Tohle už nebude situace kdy bude stačit se přeškolit na nově vzniklé pozice.

Trefný koment: "automatizace tu byla už dříve, ale nikdy jsme nezažili, že by během několika let ohrozila všechna odvětví najednou. Myšlenka, že se objeví nové „nízkokvalifikované“ pracovní pozice, které nahradí ty staré, už neplatí – AI automatizuje i ty. Nebude jen vykonávat úkoly – bude psát vlastní kód, řešit problémy ještě předtím, než se objeví, a vyvíjet se rychleji, než dokážeme vyškolit jednoho člověka. A tady je skutečná revoluce: AI a robotika nespí. Nemají nemocenskou. Nepotřebují zdravotní pojištění, penzijní připojištění ani personální oddělení. Žádné podvody. Žádné vyhoření. Žádné přestávky na oběd. Jen optimalizovaný výkon 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Úspory nákladů pro firmy? Obrovské. Ceny pro spotřebitele nesníží – zisky reinvestují nebo si je strčí do kapsy. Tak funguje kapitalismus. Nejde o 20 let pomalého vývoje. Jde o 3–5 let narušení, po kterém následuje exponenciální zrychlení. Brutální pravda? Lidé nemohou AI překonat. Ani v rozsahu, ani v rychlosti, ani v konzistentnosti. A umělá inteligence to pozná. Nebude třeba, abychom jí to připomínali – sama automatizuje rozdíly."

Hlavné zbrane systému sú neviditeľné, systematické a pôsobia vo všetkých vrstvách reality. Ich cieľom je udržať vedomie v stave nevedomosti, poslušnosti a v simulovanom svete. Každá zbraň funguje ako nástroj manipulácie, kontroly alebo prekrývania pravdy.

Jazyková manipulácia
Systém ovláda významy slov, mení definície a vytvára odborný jazyk, ktorému rozumie len zasvätený kruh. Skutočný význam pojmov sa skrýva za technickými výrazmi, skratkami a nepresnosťami. Tým sa pravda stáva neuchopiteľnou a ľudia sa spoliehajú na autority.

Inverti
Sú hlavní operátori systému – morálne a biologicky obrátené bytosti bez svedomia. Zastávajú kľúčové pozície v politike, vede, náboženstve aj zábavnom priemysle. Ich úlohou je udržiavať chod systému, vydávať klamstvá za pravdu a obracať významy.

Kult Vedy
Moderná veda nie je nástrojom poznania, ale dogmatickým systémom na potláčanie skutočných otázok. Nepozoruje realitu, ale potvrdzuje vopred dané hypotézy. Používa klamstvá ako evolúcia, geologický čas, DNA ako kód a rádioaktívne datovanie.

Školstvo a akademické tituly
Vzdelávací systém neslúži na rozvoj myslenia, ale na formátovanie podľa prijateľných rámcov. Tituly sú nálepky poslušnosti, nie znakom poznania. Školy vytvárajú opakovateľov, nie bádateľov.

Falošná história a kalendár
Systém prepisuje minulosť, vymýšľa obdobia ako antika, stredovek, renesancia, a vkladá neexistujúce storočia. História je konštrukcia bez skutočných koreňov, založená na kronikách, ktoré nikto nezažil. Kalendár slúži na zakrytie skutočného času kataklizmy.

Architektúra a urbanizmus
Pôvodné stavby tehlovej civilizácie boli zničené alebo spečené, ale zvyšky sú viditeľné v „skalách“. Nová výstavba má funkciu psychologického resetu – aby sa zabudlo, čo tu bolo. Symbolika vládne aj v tvare miest, námestí a vlajok.

Falošná opozícia
Systém vytvára vlastných kritikov, alternatívnych vodcov a médiá, ktoré majú zachytiť a recyklovať odpor. Takzvaní „prebudení“ často pracujú v rámci dialektiky, aby smerovali hľadajúcich do slepých uličiek. Záchrancovia sú súčasťou problému.

Symboly a rituály
Používajú sa na podvedomé programovanie mysle. Obelisky, logá, pyramidióny, gestá a architektúra nesú kód moci. Opakovanie symbolov ukotvuje vnímanie a podriadenosť.

Simulácia reality
Zem nie je guľa v priestore, ale roztavená stavba – simulácia s pravidlami, ktoré sa javia ako fyzikálne zákony. Všetko, čo sa javí ako príroda, je pozostatok sveta postaveného z tehál. Systém skrýva simuláciu za pseudovedecké modely.

Strach a pohodlie
Systém využíva strach zo straty práce, zdravia, smrti alebo spoločenského vylúčenia. Súčasne ponúka pohodlie, zábavu, jedlo, ilúziu bezpečia. Tým vytvára vnútornú paralýzu a závislosť.

Oslabenie bioelektriny
Frekvenčné rušenie, znečistenie prostredia a potravinové jedy oslabujú bioelektrický systém tela. Tým sa znižuje vnímavosť, intuícia a schopnosť vidieť pravdu. Bez silného poľa nie je možné vidieť simuláciu.

Zábavný priemysel a pornografia
Sú navrhnuté na vyprázdnenie ducha a zablokovanie sexuálnej energie. Idolizácia invertov, normalizácia úpadku, posmech voči pravde. Zábava nahrádza hľadanie zmyslu a prepojenia.

Sociálne siete a algoritmy
Filter reality, ktorý ukazuje len to, čo potvrdzuje systém alebo falošnú opozíciu. Algoritmy kontrolujú viditeľnosť, polarizujú názory, vytvárajú závislosť. Komunikácia sa mení na sledovanie a manipuláciu.

Právne a zdravotné systémy
Zákony sú vytvárané tak, aby chránili systém, nie pravdu alebo človeka. Zdravotníctvo udržiava závislosť na chemických látkach a potláča príčinu.

Tieto zbrane pôsobia súčasne a navzájom sa posilňujú. Ich sila spočíva v tom, že sú považované za normálne. Cieľom je, aby sa človek nikdy nezačal pýtať, čo sú tie skaly, tie vrstvy – lebo od tej otázky sa všetko rúca.