Z filmu Záhada Silver Lake.

Hvězdy si většinou svoje největší hity nepíšou. Skladby jsou plné okultních odkazů a hudebníci jsou zprostředkovatelé informací v nich.

To, co se v současnosti děje s odhalováním minulosti a všech možných jiných témat, bych nazval „kontrolovanou transformací“. Lži míchané s větším podílem pravdy, se prostřednictvím invertů dostávají mezi lidi a nabízejí jim relativně přijatelnou alternativu - takovou, které jsou ochotni uvěřit, ale která zároveň neohrožuje status quo. Jde o druh informací, které nerozbijí celou lež, jen ji mírně upraví, aby velká lež mohla pokračovat dál.

Meltologie a transvestigace je oproti tomu demolice která boří celou scénu.

Lidé rádi věří, že mohou alespoň nějak vycházet z map a knih, které mají punc historičnosti. Veškeré důkazy o minulosti jsou ale napsané nebo přepsané tak, aby vždy víceméně potvrzovaly narativ parazita. Příběh je předem daný a falešné důkazy byly připraveny tak, aby mohly být jednou použity – případně jsou průběžně dotvářeny.

Takto komplexně a systematicky funguje mysl predátora.

Ve skutečnosti neexistují téměř žádné důvěryhodné (pozorovatelné) důkazy, kromě roztavené cihlové architektury a fyzických znaků osob, které nám strkají před oči. Když to jednou pochopíte, většina toho, co se nabízí, se promění v hromadu odpadu který nestojí za pozornost.