Obraz Marie Taylorové která byla blízkou přítelkyní Charlotty Brontëové. Plochá brada s ďolíkem, krk jak býk, mužský obličej. Ramena schválně namalovali oblé aby dosáhli ženského dojmu ale vypadá to nerealisticky a směšně. 🙂

Pokud vás každý člověk, kterému jste kdy na světové scéně důvěřovali - ať už v politice, Hollywoodu, zpravodajských médiích nebo mezi elitami - podvedl, proč v něj stále vkládáte naději a víru?
Proč?

Dovolte mi, abych se obrátil ke svým řeckým kořenům a vysvětlil vám to.
V příběhu o Pandořině skříňce byla poslední pohromou, která unikla a vstoupila do našeho světa, 👉Naděje.👈

Pro moudré starověké lidi byla naděje považována za pohromu z velmi dobrého důvodu.

A teď jsme tady my, sázející na zmanipulovaný závod, který nás má všechny "zachránit". Znovu a znovu budete zklamáni a pokaždé se budete cítit stále beznadějněji. A o to jde.
Jejich záměr je jasný: demoralizovat, rozdělovat a ničit.

Doufám, že někteří z vás pochopí, co se snažím říct. Vím, že ne vždy mluvím jasně. Snažím se vyhnout tomu, abych vám říkal, co si máte myslet a čemu věřit, což by mohlo způsobit, že budu vypadat jako pitomec bez odpovědí.

To je v pořádku. Vezmu to na vědomí jako tvrdohlavý blázen, kterým jsem.

Ale prosím, přestaňme všichni s tím šílenstvím. Přestaňte s neplodnými sázkami; všichni koně v dostihu patří stejným pánům.

Začněte tím, že se podíváte dovnitř. Přijměte vnější beznaděj; vím, že je to těžké. Ale to je první krok k nalezení naděje uvnitř. Ta je skutečná. Ta je naše a nikdo nám ji nemůže vzít.

Doufám, že vás má slova potěší.

-Escanor