Tanit a triclaw na ilustraci jakési knihy. Oboje symboly spojení protikladů

Muž roku. Široké boky, krátké paže, úzké ramena, kočičí krok.

Manipulace a věda:

Ačkoliv pro většinu lidí je slovo věda něco nezpochybnitelného a téměř synonymum pravdy, je to pouze velice naivní představa. Věda není zdarma — většinu výzkumu financuje stát, nadace nebo korporace. Ten, kdo platí, určuje, jaké otázky se budou zkoumat, jaké ne, jakými metodami, a kterým směrem se smí výzkum ubírat.

Například:
Zajímá tě vliv pesticidů na zdraví? - Pokud by to mohlo ohrozit agrobyznys, grant nedostaneš.

Chceš studovat alternativní léčbu rakoviny? - Bude to označeno za „neperspektivní“ nebo za „šarlatánství“.

Co se nezkoumá, to se „neví“. A co se neví to "neexistuje". 🙂

Vědci chtějí publikovat, získávat granty, být přijímáni komunitou. Pokud je však vědecký směr nastaven určitým způsobem, jít proti proudu znamená riskovat ignoraci, ztrátu financování, zesměšnění nebo zničenou kariéru. Výsledkem je sebecenzura což v celospolečenském měřítku udržuje společnost ve stavu který kontrolorům vyhovuje a kterým pak mohou manipulovat jen jimi vytvořené a vybrané figury.

Filtrace skrze vědecké časopisy:
Média i vědecké instituce zdůrazňují nebo potlačují určité interpretace podle mocenské nebo ideologické agendy. „Oficiální vědecký diskurz“ vzniká skrze redakce odborných časopisů, které nejsou neutrální: mají editory, kontakty a zájmy. Co těmito filtry neprojde, není považováno za „vědecké“ i kdyby to byla naprosto zjevná pravda.

Vědecký konsenzus:
Věda komunikuje s veřejností skrze popularizátory, novináře a „experty“. „Konsenzus“ pak nevychází z ověřitelné vědy, ale z toho, co se opakuje v médiích, učebnicích a televizních debatách. Pokud chce někdo, aby určitý názor působil jako fakt, stačí jej neustále označovat za „vědecký konsenzus“, alternativy ignorovat, zesměšňovat jako „konspirace“ nebo „dezinformace“ a do konfrontace s hlavním proudem vpustit pouze bezpečné alternativy které kýžený narativ v očích majoritní veřejnosti neohrozí nebo ještě posílí.

Všechno by šlo zjednodušit na logické konstatování: Ve světě, kde bylo možné utajit zjevné roztavení celé země i s obyvatelstvem a kde jsou na všech pozicích pohlavně invertované entity, nemůže být pravdivé vůbec nic. Celý post-kataklyzmatický příběh – se všemi postavami i podzápletkami – je a vždy byl řízen tím, kdo ničil a následně „zalidňoval“. Říkám to proto, že mnozí se stále snaží skloubit meltologii, invertované tvory a pod. s tím, co jim tu bylo léta z oficiálních kruhů tvrzeno, nebo s tím, co si myslí, že pochopili z konspirační scény. Je zarážející, kolik lidí si stále nedokáže spojit jedna a jedna, a dál žvaní o evoluci, vesmíru, židovském spiknutí a "hrdinských" pseudohistorických figurách když už mají jednoduchou odpověď před očima.

Nejhorší není to, co dělá loutkář v pozadí. Nejhorší jsou lidé sami. Ne však v tom smyslu, jak je to běžně prezentováno například ve filmech.
Žalostný mentální stav podmaněné lidské populace důvěřivost, eskapismus a pasivita to je to nejhorší na celé situaci.

Kdyby tomu tak nebylo, vše by se mohlo rázem změnit. Ale žel nestane se to, protože kontrolor je mistr ve znalosti lidské povahy.
Příběh je „v jeho rukách“, protože lidé ho podvědomě chtějí.

Parazit uklidňuje, poskytuje mentální bezpečí a dává naději.
Scénář nás, a zejména naše nejignorantnější bližní, povede jeho cestou přes trny i pohodlné zkratky k cíli, který si určil už na začátku protože dle všeho tady mimo několika jednotlivců není skutečná síla odporovat.

Prvý stupeň poznania pravdy je ten moment, keď človek precitne z ilúzie a zistí, že systém je lož, že história, vzdelávanie, veda, politika, náboženstvo – všetko je len konštrukcia na udržanie poslušnosti. Ale väčšina ľudí si myslí, že keď oni pochopili klamstvo, tak aj ostatní časom pochopia a príde nejaké kolektívne „prebudenie“.

Druhý stupeň je tvrdší a oveľa ťažšie stráviteľný: pochopiť, že hromadné prebudenie nikdy nepríde. Systém je postavený tak, aby drvivá väčšina ľudí v ňom navždy zostala, aby ich mysle fungovali na emóciách, autoritách a naprogramovaných vzorcoch.

Kto sa odpojí, ten sa odpojí jednotlivo – ale masa sa nikdy nepohne. Toto je pre mnohých neakceptovateľné, lebo pri tom padá posledná nádej na zmenu zvonka. Človek si musí priznať, že jediná reálna zmena je osobná – a že osud väčšiny je zotrvanie v ilúzii.

Drvivá väčšina ľudí funguje na princípe pohodlia, zotrvačnosti a sociálnej konformity. Prebudenie znamená spochybniť všetko, čo človek považoval za isté – rodinu, vzdelanie, náboženstvo, vedu, históriu, spoločenské normy. To je pre psychiku príliš bolestivé a ohrozujúce.

Niektoré hlavné dôvody prečo sa masy nikdy neprebudia:
• Psychologický komfort – ľudia potrebujú istoty, aj keby boli falošné. Pravda je nepríjemná a berie im pocit bezpečia.
• Sociálna väzba – väčšina nechce byť vylúčená zo stáda, preto sa radšej prispôsobí oficiálnej verzii reality.
• Programovanie od detstva – škola, médiá a autority vtláčajú do mysle štruktúru, ktorú je neskôr takmer nemožné rozbiť.
• Emočné filtre – ľudia reagujú na podnety pocitovo, nie logicky. Ak niečo vyvolá strach, hnev alebo posmech, automaticky to odmietnu.
• Energetická pohodlnosť – myslenie a spochybňovanie vyžaduje energiu, no väčšina funguje na autopilotovi.

Takže nie je to o tom, že by nemali možnosť – ale nemajú vôľu a odvahu prejsť cez bolesť dezilúzie. Preto sa väčšina nikdy neprebudí, lebo je im lepšie v ilúzii.

Milgramov experiment ukazuje, že väčšina poslúchne autoritou.
Aschov experiment ukazuje, že väčšina sa prispôsobí skupine.

Podobně je to s inverty