Pokud je něco pravdy na konceptu mapy Nose Confudena s plazmovými vejci na povrchu spáleném plazmou, mohlo by docházet k tomu, že jejich poloha a velikost se mění během resetu plazmové kopule. Pak by bylo možné, že americký kontinent, nebo jeho část, původně nebyl součástí našeho systému a příběh o jeho existenci musel být přidán až po resetu poslední simulační smyčky. Kontroloři by v takovém případě museli přizpůsobit města a zbourat architekturu, která nezapadá do lineárního narativu historie. Příkladem mohou být fotografie budov z údajné americké světové výstavy, které musely být následně zbořeny a dodnes často kolují na internetu.

Z rozhovoru s Howdiem Mickoskim: "V tom čemu říkáme New Age, duchovno nebo náboženství, obecně poselstvím je, že pokud je něco ve vašem životě špatně, důvodem jste vy, takže automaticky hází vinu na vás a opravdu zákeřně. Pokud je to náboženství, tak řeknou, že nemáš dost víry, že se nemodlíš dost usilovně nebo tak něco. Pokud je to duchovno, tak jsi málo dobrý nebo málo milující. Nikdo si nesedne a neřekne že i když jsem udělal něco špatného ve světě, kdo vlastně vytvořil realitu, kde se něco tak špatného může stát, protože kdyby milující Stvořitel chtěl svět, kde by byla harmonie, mír a rovnováha, mohl by to vytvořit, a vy vidíte, že zvíře venku musí sníst jiné zvíře, aby přežilo. Musí vytvořit bolest a utrpení a úzkost a všechno ostatní, jen aby žilo další den.

Není to tak, že bychom neměli brát žádnou odpovědnost za to, co děláme, nebo říkáme, je to o tom se opravdu podívat na to, jak žijeme, proč tak žijeme a proč jsme takoví, jací jsme, ale jde i o uznání, že vlastně hlavní vina nebo hlavní ukazování prstem by mělo jít k tomu, kdo vytvořil systém a ne k nám, protože oni mohli vytvořit úplně jiný harmonický systém, mohli nám dát všechny informace, všechny potřebné znalosti, všechno, co je potřeba a ne nepřetržitou říši reinkarnace vymazávání paměti a vracení se sem v naprosté nevědomosti, abychom to museli všechno dělat znovu.

Mým úkolem je teď jen úplně omezit svou interakci jakýmkoli škodlivým způsobem a žít v souladu s empatii ke všem a ke všemu. Chci říct, že mám empatii ke stromům, k mrakům, k hmyzu, protože vím, že všechno je tu tak či onak uvězněno a trpí a je na určitých úrovních. bolesti, úzkosti, stresu a i když někdo říká "můj život je skvělý, všechno je v mém životě fantastické" jasně ale jsou tu dvě miliardy lidí, kteří teď trpí strašlivě, strašlivými věcmi, které si ani nedokážete představit takže i kdyby byl můj život dokonalý pro mě na tom nezáleží. Pokud celý zbytek světa trpí, tak to není svět, ve kterém bych chtěl být, takže to uvědomění umožňuje cítit tuhle empatii a říct si že jedna z nejlepších věcí co můžu udělat, je prostě nevytvářet další utrpení."

Tvrdiť, že príroda je krásna, znamená vynechať jej nepríjemné, temné a brutálne stránky, ktoré rovnako tvoria realitu prírody. Príroda je aj surový boj o prežitie, bolesť, smrť a ničenie. Napríklad lov, rozklad, prírodné katastrofy a neľútostné zákony prežitia môžu byť vnímané ako "škaredé", a tiež sú súčasťou prírody. Preto by sme mali priznať, že "krása" je len jednou z mnohých perspektív.

Príroda je predátorský Matrix, panuje v nej drsný a neúprosný cyklus prežitia, ktorý je postavený na predátorskom správaní a vzájomnej konzumácii. Ako krásnu môžme vnímať Symetriu alebo estetiku určitých foriem a pohybov v prírode. Môže ísť o geometrické vzory, ktoré sú bežné v rastlinách (napríklad špirály v slnečniciach, vetvenie stromov) alebo pohyby zvierat, ktoré sa javia ako elegantné a harmonické. To, že tieto formy a pohyby považujeme za krásne, je výsledkom našich kognitívnych predpokladov – náš mozog je nastavený na rozpoznávanie symetrie a harmónie, čo v nás môže vyvolávať pocit estetiky. Tieto aspekty môžeme vnímať ako krásne, ale ich základom nie je zámer dosiahnuť krásu. Estetika je tu vnímaná skôr ako vedľajší produkt prírodných procesov, než cieľ, na ktorý by sa príroda zámerne orientovala.

Část ze seriálu Westworld ve které se postavy dostanou do Shogunworldu a poznají svoje asijské kopie. 🤔

Další parky, které jsou naznačeny nebo zobrazeny v seriálu:

The Raj – Tento park je zmíněn v druhé sezóně. Je inspirován britskou koloniální Indií a nabízí hostům možnost prozkoumat indickou kulturu, přírodu a historické události.

Futureworld (zmiňováno) – V původním filmu z roku 1976 byl zmiňován park Futureworld, který měl být futuristickým parkem s technologiemi a scifi scénáři. Seriál Westworld na tento park odkazuje v souvislosti s možnostmi technologických parků v budoucnosti, i když není přímo součástí děje. Existuje ale také navazující film Futureworld.

V seriálu je taky naznačeno, že Delos, společnost, která vlastní Westworld a další parky, má v úmyslu vytvořit fantazijní světy viz zobrazení draka ve vývojovém centru Delosu.

Teorie Martina Vrijlanda o slučování plazmových dómů:

"Technika vytvoření nové větší simulační kopule před vypnutím menších kopulí je tedy nejchytřejší technikou, ale potřebujete krycí příběh pro případ, že tuto techniku použijete. Proto nyní v duchovních hnutích po celém světě slyšíme propagovat myšlenku přechodu do 5. dimenze. Řekl bych, že přechod do 5. dimenze nastane v okamžiku, kdy se spustí nová větší kopule a lidé najednou uvidí na obloze velký odraz jiných kopulí. Pak tyto odrazy zmizí a objeví se nová větší země. Nová kopule přidala nové oblasti původní země a přidala nové neznámé země z jiných kopulí s různými bytostmi (různí avataři, zvířata a možná i draci a další).


Opětovné osídlení po obnovení: Pokud by došlo k resetu, mohlo by se stát, že by se někteří lidé z jedné kopule ukryli v jiné kopuli, aby se po resetu vrátili. Cestování mezi dómy je teoreticky možné pomocí zhmotněných podzemních tunelů. Byl by to tunel podobný plazmovému, ve kterém by se vaše tělo udrželo, ale možná by pocítilo časový posun (kvůli možnému rozdílu hodinového rytmu mezi dómy). Když by 200letý cyklus kopule dosáhl okamžiku, kdy se had zakousne do vlastního ocasu.


Ti, kteří to vědí (Svobodní zednáři) a kteří na Luciferův požadavek ovládají vše uvnitř simulační plazmové kopule, mohou tyto tunely používat k cestování mezi kopulemi. Zůstanou naživu, zatímco ostatní avataři v simulaci se dematerializují (prostě zmizí), když se kopule vypne. Po opětovném zapnutí simulační plazmové kopule by se mohli vrátit a splnit svůj úkol. To oni mají paměť na minulý cyklus, zatímco nová populace je závislá na historii, kterou jim předloží zednáři.


Nový cyklus je třeba znovu osídlit novými avatary. Děti se tedy zhmotňují a sílí v inkubátorech. Půjdou do dětských domovů, kde z nich loutky zednářských zasvěcenců (které se skrývaly v jiné kopuli) vychovají řádné poslušné pracovníky, kteří nic nezpochybňují. Většina z nich jsou jen avataři. V této simulaci bychom jim mohli říkat "nehráčské postavy". Jen zalidňují simulaci, aby 'Hráčské postavy' uvěřily, že vše, co slyší a vidí v oficiálních příbězích o historii a náboženství, je pravda. Církve by provozovaly duchovní příběh, který je nezbytný k tomu, aby živil vědomí těch, kteří si uvědomují, a říkal jim, že jsou ve skutečnosti víc než jen jejich tělo. Školy by vytvářely lineární časovou iluzi dějin. Když by se dómy sloučily pod novou kopuli, spisovatelé by odvedli svou práci, aby vytvořili dobrý příběh o historii sloučených dómů a nové zemi, která by se objevila pod větší kopulí. Dnes na to máme Hollywood.


První pracovníci by mohli být importováni z jiných dómů v závislosti na situaci. Pokud by došlo ke sloučení dvou dómů, mohli by pocházet ze stávajících dómů. Pokud dojde k resetu jedné kopule, mohou být právě zhmotněni s předprogramovaným operačním systémem (egem) a pamětí, nebo mohli být importováni přes plazmové tunely (aniž by měli příliš mnoho znalostí o tom, co se děje)."

https://www.csfd.cz/film/439029-dobre-misto/galerie/ Výborné a taky dost prozrazující.

Z rozhovoru s Howdiem Mickoskim: Myslím, že tak málo lidí přejde do plné realizace prázdnoty, protože vědí, že si nemůžete vzít svůj charakter s sebou, že ten charakter nezůstane s vámi. Je to těžké, protože to je to, co jsme znali v našem životě. Nejsem si jistý, jestli jsem tenhle příběh vyprávěl. Pozoroval jsem malé dítě, kamarádčinu malou dceru, které byly asi dva roky, a když něco chtěla, popsala to jako Molly chce pití, nikdy neřekla chci pití ale že Molly chce pití. Jako by Molly a to, o čem mluvila, byly dvě různé věci a rodiče samozřejmě říkali ne, ne, ne, ne, musíš říct chci pití a ne Molly chce pití. Když jsem to sledoval, říkal jsem si wow, v určitém okamžiku, když jsme byli malí, jsme věděli že v jádru tohle nejsme my. Nakonec ta dívka byla zlomena a dostala do bodu kdy řekla chci pít. Molly a já je teď to samé i když předtím ať už byla cokoli, nebyla to Molly, bylo to něco hlubšího, ale byla spojená tou myšlenku "Molly je můj dopravní prostředek".

"Znám spoustu lidí, kteří stále opravdu tvrdě bojují s mandáty, pravidly a cenzurou, což na jedné úrovni si myslím je v pořádku, ale oni obecně to dělají proto, že si myslí, že tady mohou všechno změnit, myslí si, že to mohou napravit. Já narozdíl od nich říkám, že je důležité, abyste to dělali, ale pouze z uvědomění, že nikdy nemůžete získat konečnou Svobodu, pokud se vzdáte své relativní svobody, takže to neděláte proto, abyste napravovali realitu. Co děláte, je to, že děláte tyto věci, abyste se ujistili v tom, co cítíte, že je nejdůležitejší pro celek vašeho bytí, takže to působí jako šíp k zaměření na to, kam se chcete dostat. Pokud je vaším zaměřením hmotný svět, hmotný svět je to, co dostanete, a hmotný svět je obrovská otrávená pekelná jáma plná utrpení, takže je v pořádku, jestli toho chceš víc. Jsi víc než vítán a nebudu ti v tom bránit."

Výstižné

Martin Vrijland: Slyším kolovat nejrůznější duchovní termíny, že všichni jsme hvězdný prach a nacházíme se v zapouzdřeném matrixu vnímaném zvenčí mimozemšťany, což jste možná zachytili od lidí jako Tijn Touber a Christina von Dreien a jim podobných, kteří tvrdí, že dobro a zlo jsou součástí tohoto matrixu a že ho musíte přijmout.

Problém je v tom, že to všechno začíná od lidského bytí a DNA, která všechno drží, a spojení s hvězdným prachem a dalšími takovými nejasnostmi. To klade nevysloveně důraz na vaše lidství a jeho zlepšování zvyšováním vibrací a tak dále.

To, kým jste v tomto světě, to tělo, ve kterém jste, je jen vaším prostředkem v této simulaci. Je to jako loutka na obrazovce ve hře na Playstation. Tím, kým skutečně jste, je ten, kdo hraje na gauči, s ovladačem v ruce a ovládá loutku na obrazovce. Pokud tedy zaměřujete svou pozornost na zvyšování svých vibrací, probouzení své DNA a další podobné duchovní bláboly, zaměřujete se tím na snahu změnit loutku ve hře.

To je stejně nesmyslné, jako snažit se vylepšit nebo vyjmout loutku z oné hry na Playstationu. Ta loutka je prostě loutka, která k tomu virtuálnímu světu (k té simulaci) patří. Není to nic. Jsou to jen pixely na obrazovce. Není to to, kým jste. Kdo jste, je mimo hru a vnímá nanejvýš očima loutky v této hře. A protože jsme se s loutkou na obrazovce příliš ztotožnili, myslíme si, že jsme tou loutkou. To je také to, co vás duchovní svět nevysloveně nutí si myslet, když zaměřuje vaši pozornost pouze na zvyšování vibrací a na to, abyste byli úspěšnější a šťastnější. K čemu je to dobré? Není to nic jiného než okořenění vaší loutky ve hře.

Takže transcendování a další podobné nesmyslné pojmy jsou součástí oblíbeného klamu této hry. Nemusíte transcendovat svou loutku ze hry Playstation Game. Stačí si uvědomit, že můžete ze hry vystoupit. A ano, je to sofistikovaná hra, která vaše vědomí (to, kým ve skutečnosti jste) takříkajíc kontrahovala s touto hrou, ale proto existují momenty odchodu, které vám jednoduše umožní vystoupit.

Které momenty?
1. Když loutka zemře (ne sebevraždou, protože pak vlastně smluvně souhlasíte s tím, že budete recyklováni - tomu se říká reinkarnace).
2. během Fénixova okamžiku
3. na konci cyklu

Ve všech případech však nenaleťte na trik této simulace recyklace, konkrétně na světelný tunel; okamžik, kdy se vám nabízejí „milované osoby“ nebo poblouznění, aby vás nalákali zpět do hry.

Tato simulace využívá duality, aby lidi vedla od uměle vytvořeného zla k uměle vytvořenému dobru; iluze vykoupení. Jediné vykoupení, které existuje, je žádné vykoupení. Vykoupení nepotřebujete. Stačí, když zjistíte, že jste v simulaci; v cyklu trvajícím jen asi 200 let, který se opakuje stále dokola podle plánu, vypaluje se kolo na kolo, aby vytvořil iluzi lineárních dějin.

"příslibem New Age je poskytovat lidem jakéhosi spasitele. Jakmile člověk jednou odmítne Ježíšův příběh, kam jinam může jít? New Age přichází s náhražkami, jako jsou bytosti světla, Galaktická federace, karmičtí bohové, užiteční mimozemšťané nebo duchovní průvodci. Astrální sféra je plná pomocníků, jak to prezentují, ale málokdo chce vidět, že astrální sféra je většinou plná démonických archontů, kteří se maskují jako užitečné entity. Lidé jsou naučeni brát vše, s čím se v astrálu setkají, za bernou minci, a tak není divu, že mají tendenci se tak „tvářit“.

Totéž platí pro většinu psychické práce a channelingu, jak odhalil zmíněný speciál Derrena Browna. Někdo by se mohl zeptat: „Kdo v Matrixu channeluje?“. No samozřejmě archonti. Neexistují žádné vyšší milující bytosti, které by jen tak seděly a čekaly, až budou moci promluvit prostřednictvím nějakého „channelingového guru“. Tito archonti předstírají, že jsou tím, kým chce channeler aby byli. Pokud chtějí mluvit s Ježíšem, Buddhou nebo mrtvým příbuzným, pak je to maska, kterou si archonti nasadí. Existuje pouze jeden spasitel, kterého vždy potřebujete, a tím je vaše Já. Vše ostatní je tak či onak jen vnějším rozptýlením. Když přijde skutečná pomoc, nepřichází z vnějšího zdroje napojeného na Matrix, přichází zevnitř." Howdie Mickoski

https://youtu.be/x5CUTSOWMAc?si=bWYPHmeXsclGbhTn Hologramy uvnitř simulační kopule, vytvoření znánlivé rozmanitosti (různé vlajky které jsou vlastně jen jedna entita), probíhající lineární simulovaná historie, sloučení protikladů a na závěr odchod pod povrch.